NĚCO Z HISTORIE

ZALOŽENÍ VÝCVIKOVÉHO PROSTORU MILOVICE

První dělostřelecké cvičení proběhlo ve výcvikovém prostoru Milovice na přelomu července a srpna roku 1904. Tedy před více než 110 lety. Od té doby tento výcvikový prostor zažil působení několika armád, měnila se jeho rozloha i pojmenování. Zatím největší změna přišla 19.6.1991 s odchodem posledního sovětského vojáka.

První zmínky o milovickém cvičišti pocházejí z roku 1866, kdy lépe vycvičená a modernizovaná Pruská armáda zvítězila nad vojsky Rakouské armády. V důsledku této porážky začalo hledání výcvikového prostoru, který by plnil požadavky moderního výcviku vojsk. Ve výběru byla řada lokalit, pouze jediná ale vyhověla požadavkům armády. V roce 1901 tak bylo vybráno území východně od Nových Benátek, které Říšskému ministerstvu války plně vyhovovalo a byla zahájena jednání o odkupu pozemků.Během následujících tří let byl vystavěn vojenský tábor, zvaný "Kamenný", který sloužil jako zázemí pro přilehlé vojenské cvičiště. Účelem prostoru bylo především konání rozsáhlejších cvičení, sloužit měl ale i jako střelnice, zvláště pak dělostřelecká. Kompletní posádka prostoru i s rodinami gážistů čítala v zimě 1 200 osob, v létě pak 2 000.

1968 - 1989: Na věčné časy

Zástupce velitele leteckého pluku, podplukovník Josef Křena vzpomíná, že v noci z 20. na 21. srpna 1968 probíhaly noční lety. Těsně po půlnoci byl rádiem vydán rozkaz o zákazu letů v celém Československu s přísným zákazem používat zbraně proti uchvatitelům. Ve 2:40 ráno začala nad Božím Darem létat sovětská letadla, která však nemohla přistát, protože obsluha letiště vypnula veškerá světelná naváděcí zařízení. Ráno po 6. hodině dochází k obsazení letiště. Obsluha letiště byla v první chvíli odhodlaná spustit do okupantů palbu, ale nakonec se tak nestalo. Postupně dochází cca 50 - 60 letadly k obsazení letiště, letouny postupně navážejí vybavení, techniku, potraviny, vojáky a zbraně. Kromě letiště je po půlnoci obsazen také vojenský tábor a město. Ráno tak již jsou veškerá návrší obsazena vojenskou technikou a děla namířena na vojenský prostor, připravená k palbě.

Českoslovenští vojáci museli opustit své ubikace a celý prostor, aniž by jim bylo umožněno vzít si své osobní věci. Ty rozkradli ruští vojíni. Aby někoho nenapadlo invazi zvrátit, museli důstojníci pro jistotu vymontovat z našich tanků úderníky.

V pátek 23 srpna 1968 se štáb intervenčních vojsk přesunul z pražské budovy Generálního štábu ČSLA do Milovic. Ty se v následujících letech staly hlavním velitelstvím Střední skupiny vojsk a letectva v ČSSR. Umístění štábu SA v Milovicích nebylo výbráno náhodně. Dislokace dvou silných divizí poblíž hlavního působila stejně jako nabitá zbraň přiložená k hlavě. Není pochyb, že v případě nepokojů nebo revoluce by tato vojska mohla během krátké chvíle zasáhnout přímo v Praze.

Do bytů po československých vojácích se nastěhovaly rodiny vojáků ze Sovětského svazu. V jednom bytě bydleli dvě až tři rodiny, se společnou kuchyní a koupelnou. Od Československé armády Sověti převzali 304 objektů, dalších 200, bylo dostavěno. Sami Sověti si postavili cca 600 objektů, odhadem dvě třetiny z nich bez řádného stavebního povolení a nebezpečným projektováním. Jednalo se především o objekty pro vojenskou techniku a týlové zabezpečení, kasárna a výcviková zařízení. Některé, většinou civilní a technický objekty budovaly tuzemské firmy.
Prudký stavební rozvoj se nevyhnul ani letišti Boží Dar. Betonová dráha byla prodloužena na 2 500 metrů a rozšířena na 80 metrů, což z ní učinilo jednu z největších letištních drah ve střední Evropě. Kromě dráhy zde bylo vybudováno 44 zodolněných úkrytů letadel, 29 stojánek vrtulníků, opravny, sklady vrtulníkové a letecké munice, letecká škola. Dále bylo vybudováno několik pěchotních úkrytů typu USB a SBK. Byla započata i výstavba dalších mnoha objektů, které zajišťovaly provoz letiště.V Milovicích tak v průběhu dvou dekád vzniklo ruské město, kde Sovětům nechyběla nemocnice, škola, školka, obchody, nebo kulturní vyžití.

Co se vztahů týče, tak bylo neustále sovětské posádce připomínáno, že Češi jsou prolezlí kontrarevolucí a je dobré se jim vyhýbat. Volný pohyb z české strany směrem do Milovic nebyl možný (krom organizovaných zájezdů). Hlavní brána do Milovic se nacházela v Benátecké Vrutici.
Sovětští vojáci taktéž potkávali na každém kroku všudypřítomnou propagandu, nejčastěji v podobě různých tabulí a hesel, mnohdy na to vše shlížel i Lenin. Aby toho nebylo málo, pořádaly se neustále různé přehlídky a oslavy. Sovětští vojáci tak brzy nabyli dojmu, že jsou skuteční osvoboditelé.

Díky velké nevzdělanosti sovětů se množily i nehody, při kterých umírali lidé. Mladí a nevzdělání chlapci mnohdy nezvládli ovládání těžkých strojů a nerespektovali dopravní předpisy. Nebylo tak výjimkou, že BVP nedalo přednost protijedoucím autu nebo motocyklu. Znám je i případ, kdy tank projel obývákem domu a rozdrtil jeho obyvatele. Pro vykreslení situace přidáváme článek o podobné nehodě, ale ve VVP Ralsko. Článek nebyl nikdy publikován a byl nalezen v jednom z Milovických velitelských úkrytů.

1989 - Konec sovětské éry

Odsun vojsk z Milovic, který započal v září roku 1990, byl ve znamení výprodeje. Odcházející Rusové se snažili směnit, co se dalo. Na dračku šla především vojenská výstroj a hektolitry benzinu, který byl ovšem mnohdy nekvalitní. Vše se měnilo za věci potřebné k běžnému životu. Rusové se tyto obchody sice snažili v pozdějších výpovědích popřít, ale od místních občanů víme, že stačilo zajít do ulice Mírová, kde poblíž sídliště Balónka postávali Ruští šmelináři. Koupit se dal libovolný kus vojenské výstroje, s výzbrojí to bylo údajně komplikovanější. Odcházejícím vojákům se ovšem nelze příliš divit. Vraceli se do nejistých ekonomických i existenčních poměrů, na řadu z nich čekalo dočasné ubytování ve stanových táborech na Sibiři.

V době od 26. února do 19. června bylo z Milovic odvezeno 4 339 osobních a nákladních aut, 881 přívěsů, 1 313 tanků a obrněných transportérů, 630 podzemních palivových nádrží, 260 vagónů munice, 457 vagónů vojenského materiálu, 1135 vagónů stavebního materiál. Odsunuto bylo 22 071 vojáků. To vše za pomoci 155 dieslových lokomotiv a 138 elektrických lokomotiv. Další přeprava měla být uskutečněna celkem patnácti přelety. Místní si však vzpomínají, že letadel startovalo i několik desítek týdně. Po silnicích odjelo dvacet sedm kolon s 1097 vozidly.Poslední letecký pluk odlétl z letiště na Božím Daru 21. ledna 1991. 19. června 1991 odjel z milovického nádraží poslední vlak s ruskými vojáky. Tím přestala existovat Střední skupina vojsk. Její velitel Eduard Vorobojov odlétl z Československa 27. června 1991.

Zdroj (web): https://vojenske-prostory.cz/historie-milovic/

OFFROAD KLUB MILOVICE

Psal se rok 2001 kdy Martin Háša společně se svým tátou Jardou začali prozkoumávat formou "4x4" lesy a přilehlé pozemky kolem oblasti "Pod benáteckým vrchem", kde se v podstatě dnes nachází náš offroad areál. V roce 2012 se jim podařilo dostat prostor do správy a pronájmu. Do dnes na pozemcích udržujeme management ve formě pojezdů pod kontrolou Agentury ochrany přírody a Středočeského kraje. Jak léta plynula, offroad klub se postupně rozrostl o dalš členy se stejnou vášní k offroadingu. Troufáme si říct, že je dnes klub jeden z největších v ČR. Největší radost máme, když můžeme předat zkušenosti našim dětem i široké veřejnosti.

Martin Háša, předseda klubu